Já jsem ti to říkala…

Spousta mých kamarádek si často povzdechne:

„Jé, já bych chtěla taky takový fotky dětí, naší rodiny.“

„Není problém, tak pojď jdeme fotit, kdy můžeš? Dnes, zítra, o víkendu?“

„No víš, my máme kroužky, já teď nemůžu, máme návštěvu …..“

„Aha, no ale za týden to listí (balíky slámy, rozkvetlé stromy, babí léto, teplé počasí ….) už nebude. Párkrát do toho zaprší a můžeš zase čekat rok!“

„Já vím, ale ……“

Fotografování je o okamžiku. A o světle. Všechno se mění, příroda kolem, děti rostou …..

A jestli chcete mít nějaké chvíle se svou rodinou zachycené, dělejte to hned. Foťte sami nebo se nechte vyfotit.

Ale udělejte to.

Krásné okamžiky už vám nikdo nevrátí a vy je můžete mít alespoň zachycené na fotkách.

Je to jako s kompoty.

Někdo si léto a sluníčko zavařuje do skla a v zimě se z nich těší, já si krásné okamžiky zavařuji pomocí fotek a dělám tím radost lidem kolem sebe.

PS: Malý postřeh na závěr.

Když pro někoho zpracovávám o fotoknihu k nějakému výročí a není nic horšího, než když není z čeho fotoknihu poskládat.

Děti odrostly a některé roky jako by nebyly, nikdo totiž nefotil ….

Proto si děti foťte, dokud jsou malé.