Spousta mých kamarádek si často povzdechne:
„Jé, já bych chtěla taky takový fotky dětí, naší rodiny.“
„Není problém, tak pojď jdeme fotit, kdy můžeš? Dnes, zítra, o víkendu?“
„No víš, my máme kroužky, já teď nemůžu, máme návštěvu …..“
„Aha, no ale za týden to listí (balíky slámy, rozkvetlé stromy, babí léto, teplé počasí ….) už nebude. Párkrát do toho zaprší a můžeš zase čekat rok!“
„Já vím, ale ……“
Fotografování je o okamžiku. A o světle. Všechno se mění, příroda kolem, děti rostou …..
A jestli chcete mít nějaké chvíle se svou rodinou zachycené, dělejte to hned. Foťte sami nebo se nechte vyfotit.
Ale udělejte to.
Krásné okamžiky už vám nikdo nevrátí a vy je můžete mít alespoň zachycené na fotkách.
Je to jako s kompoty.
Někdo si léto a sluníčko zavařuje do skla a v zimě se z nich těší, já si krásné okamžiky zavařuji pomocí fotek a dělám tím radost lidem kolem sebe.
PS: Malý postřeh na závěr.
Když pro někoho zpracovávám o fotoknihu k nějakému výročí a není nic horšího, než když není z čeho fotoknihu poskládat.
Děti odrostly a některé roky jako by nebyly, nikdo totiž nefotil ….
Proto si děti foťte, dokud jsou malé.